čtvrtek 27. července 2017

Haiku (a pseudohaiku)

Tak dnes už zase
ve vlaku do Ostravy
jedu daleko

gumuji slova
protože nejsou pravá
jsou to jen lháři

bodavá bolest
v pravém uchu mi zní
ta melodie

zapomínám víc,
než kdy dřív:
jak tragické
mizí smích i pláč

relativita
je taky relativní
jako já a ty

kakofonie
nádražních zvuků zní tu
já se neslyším

změna je život
jako listí podzimní
změna je i smrt *

vlaštovky letí
jejich hrdla jsou rudá
žijí pro nebe

obloha není
tím, čím by se zdála být
je jako moře


někdo říká, že
ve smrti jsme nejhezčí
ale jsme tak sami...

žvýkačky leží
na špinavé podlaze
a jsou špinavé

pomeranče již
pomalu dozrávají
cítí svůj konec **

nic z něčeho
a něco z ničeho
vím, že to zničíš ***

nedává to smysl
být dospělý a přece
chytat motýly.

dešťové kapky
dnes zase
smyjí mé tváře

horoskop mi řekl
"nezoufej"
ale já si zoufám

bolí mě břicho
ze strachu
je to jak leknín ****

hodiny bijí
poledne
a bijí i mě

všichni se bojí
konce dní
a já začátků

lepící páska
na stole
mě trochu děsí

ne nepřichází
ne není
neexistuje

pelikáni a
holubi
mě odnesou pryč



jen pepřový sprej
tak blízko
od mojí ruky

moji přátelé
skleněnky
se poztrácely *****

ahoj zníš tak cize
ahoj běž pryč
ahoj neznáme se

dej mi tu mušli
k uchu
chci jít k moři

nenávidím se
ale mám rád
svůj stín a tebe

občas se ztratím
uvnitř mě
je tu tma a klid

linorydla
linoryt
proč do mě ryješ?

jsem jako večer
zšeřelý
půjdu brzo spát

mdlá symfonie
v dešti
se ztrácí navždy

kaluže jsou dnes
hluboké
hlubší než mé oči

nezapomenu
když ve snu
"miluji tě" zní  ******

Myslíš, že budu
něčím víc?
"Já nevím. Asi ne."

kolik drobných asi
stávalo
srdce člověka?

vím, že něco vím
ale stejně
je to moc málo

já to nepřečtu
nemohu
až moc to bolí

přemýšlím kolik
dopisů
se vyhodilo

to není správné
přestaňte
nechejte si je


kreslím teď
srdce
jenom tak
a je mi těžce

There's an orchid in my head
it will bloom long after I am dead

Venku prší
a já sedím v obchodě
a doufám, že nikdo nepřijde
a přece si v hloubi duše přeji
aby se někdo objevil

Neznám nikoho
kdo voní jako déšť
všichni jsou jen
nafta a benzín
neznám nikoho
kdo by byl jak Měsíc
všichni jsou jen...
slunce







Černému bezu
je dobře i beze mě
a to jsem si myslel,
že je to vzájemné.
Mělo mě to napadnout
- já znám jeho jméno,
ale on mé ne.


* inspirováno touto písničkou
** při psaní jsem měl v hlavě drabble "pěna" z tohoto článku
*** inspirováno touto písničkou
**** pořád musím myslet na Pěnu dní.
***** tak trochu inspirováno Natsumeho knihou přátel a tou závěrečnou písničkou (která hraje v první sérii)
****** inspirováno snem, který se mi zdál

Tak dobře, abych vám to celé trochu osvětlil/vysvětlil/rozčlenil - tato veliká chaotická hmota poezie vznikla během krátkého časového úseku, a tak se mi ji ani nechtělo nějak násilně trhat do více článků. Nicméně, první část je tvořena opravdovými haiku (tedy alespoň doufám - měly by ), druhá a asi nejdelší část, jsou pseudohaiku, jak jsem si je pojmenoval. Vznikly první a vznikly tak, že jsem si špatně zapamatoval schéma haiku a namísto 5-7-5 (počty slabik) jsem psal 5-3-5. Takže jsem teoreticky vytvořil úplně nový básnický druh. Je to docela vtipné. Asi bych to měl zamlčet, ale nejspíš mě baví opakovaně upozorňovat na své chyby a zvyšovat tak dojem mé pitomosti. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že bych je přepsal na haiku, ale bohužel by pak už nefungovaly tak, jak jsem zamýšlel. Tak to snad příliš nevadí. No a na konec jsem umístil takovou všehochuť krátkých básniček a jednoho anglického dvojverší. Doufám, že vás tato veliká dávka (pseudo)poezie příliš nezahltí a najdete si v ní alespoň něco, co vás zaujme.
Ještě bych chtěl na závěr říct, že k rozhodnutí začít psát haiku mě kromě mé fascinace Japonskou kulturou přiměla i série článků na jednom z mých nejoblíbenějších blogů - Kosatec . Děkuji.

pátek 21. července 2017

Dřevo

Dřevo

Kdysi tu bylo dřevo,
to, co jsem si nakradl
to, co jsem si nasbíral
a pak tu byl oheň
a ten byl zlatý a nádherný
ale pak dohořel
teď zbyl jen popel
a ten na pohánění nestačí

Slíbil jsem tělu
další dřevo
další žár
ale mám jen hromádku popela
a to ani sotva není dost
na zbytek života.



Už je to strašně dlouhá doba od posledního článku, nebo mi to tak alespoň připadá. Trošku mě to mrzí (trošku víc), že tento měsíc asi nedokážu udržet jakýsi svůj standart. Pravdou je, že věci nějak nejsou dobré. Zvlášť posledních pár dní. Červenec je náročný měsíc. Dělá mi problémy cokoli vytvářet, a to, co vytvořím, se mi nelíbí. To je jasný indikátor, že něco není v pořádku. Asi vím, co to je, ale nemůžu s tím nic dělat. Budu nejspíš muset počkat, až to samo přejde. A věřím, že to přejde, jen to do té doby bude těžké. Hm. Jak se tak dívám a čtu to po sobě, tak celý tento odstavec je naprosto zbytečný a není jediný důvod, proč by ho někdo měl číst. Snad bych ho měl smazat, ale asi to neudělám.
    No, aby to tu nestagnovalo úplně, rozhodl jsem se alespoň nahrát sem další básničku: otevřel jsem "Deník tisíce barev duhy" a listoval jím a vybral tuhle. Myslím, že skvěle vystihuji tu situaci nebo stav, ve kterém zrovna jsem. Jsem strašně unavený, i přes to, že vlastně reálně nic nedělám a nevytvářím. Jsem unavený z nekonečného přemýšlení nad věcmi, z jejich neustáleho omýlání a posuzování, ze svých démonů a strachů a z úzkosti a z toho, že když mám jít na brigádu, tak nemůžu dva dny předem normálně uvažovat, uvolnit se, ani pořádně jíst. Je to takový podivný paradox, být unavený  v podstatě "z ničeho". Kde se to bere? Jak se to stane? Já nevím.

    Někdy si představuji své tělo jako stroj. Každý stroj potřebuje ke svému fungovaní nějaké palivo. A když ho nemá, prostě přestane fungovat. O tom je vlastně tato báseň.

neděle 9. července 2017

Červnový fotodeník

Dlouhou dobu jsem si myslel, že červnový fotodeník vůbec nebude. Ale popravdě, nerad bych takhle vynechal měsíc, a pár fotek se prostě najde vždycky. Jen možná nebude tak kvalitní, jako ostatní měsíce, za to se omlouvám. Ale to asi zjistím, až se prohrabu složkami a zjistím, co jsem vlastně vyfotil. Tak vyčkejte a uvidíte taky.

Tohle je úplně první červnová fotka. Dokonce i vím, kdy byla pořízená, a mám tedy povědomí o jejím časoprostorovém zařazení, což se upřímně moc často nestává. 4. června se konal charitativní koncert One Love Manchester a ČT Art jej živě přenášela, tak jsem si řekl, že se budu dívat. Vlastně tam ani nevystupoval nikdo, koho bych měl rád, kromě Coldplay (kteří byli mimochodem skvělí, Chris Martin dal do svého vystoupení úplně vše). V průběhu se ale stalo něco, co mě velice mile překvapilo, když se na pódiu objevila Imogen Heap, sedla k pianu a zazpívala krásnou baladu "Hide and Seek". Musíte pochopit, že Imogen Heap se pohybuje v hudebním světě úplně někde jinde než hvězdy, které na koncertě vystupovaly, a působila proto jako zjevení. Navíc bylo její vystoupení decentní a opravdové, narozdíl od mnoha jiných umělců, jejichž vystoupení byla často infantilní a kýčovitá. O to víc mě později zarmoutily/rozhořčily komentáře pod záznamem z koncertu, kde se kupilo mnoho nenávistvých hlasů od lidí, kteří říkali, že zpívala falešně a "že jim z jejího hrozného ječení krvácely uši". Omlouvám se, že se rozepisuji, ale tohle bylo něco, co se mě opravdu dotklo. Na jejím vystoupení jsem nic falešného nezaznamenal a taky byla její píseň mnohem obtížnější na vyzpívání i text, navíc ještě hrála na hudební nástroj. Pro mě osobně to byl vrchol koncertu, spolu s vystoupením Coldplay. 

(můžete posoudit sami) tady
 
Někdy na začátku června probíhaly ve škole klazury (myslím, že to bylo osmého června) a já jsem z toho měl hlavu úplně rozházenou. Den předtím se konala instalace, což byl jeden z nejvíce stresujících zážitků, které jsem podstoupil. Byl jsem tam celý den, a obrazy jsem musel převěšovat asi desetkrát, sádroval díry po někom, koho vůbec neznám a to celé v horku a bez kousku jídla. Nakonec to dopadlo celkem dobře, vlastně jsem dostal nejlepší známku, ale nebyl jsem vůbec spokojený a přišlo mi to nespravedlivé. 
(na fotce jsou moje obrazy, na kterých toho asi nejde moc vidět, vlastně jsem to vyfotil hlavně kvůli té židli, protože ta je na tom to nejlepší)

Další ze série fotek, které se vyfotily omylem. Netuším co to je, ani jak se to vzalo v mém mobilu. Ale líbí se mi to. Takhle rudý vzteky jsem nejspíš byl, když jsem musel podesáté sundávat obrazy a měnit rozmístění, protože: "Takhle to přece být nemůže!"

Tento těžko identifikovatelný objekt je skříň v ateliéru, a bylo tam cosi napsané zlatou barvou. Už ani nevím, o co šlo, spíš se mi líbilo, jak se to třpytí. Asi se ze mě pomalu ale jistě stává straka.

Tohle je jedna z mála věcí, které se mi na klauzurách opravdu líbily. Je to práce jedné starší studentky z našeho ateliéru, křídové kresby na barevných látkách. Přišlo mi to úplně magické a nelíbilo se mi, že dostala jenom béčko. Bylo to velmi upřímné. Rozhodně upřímnější, než moje věci. 

ještě detail z dalšího jejího obrazu

 Jasmín, který jsem uškubl, když jsem utíkal pryč z klauzur. Vždycky z té školy tak utíkám, až přemýšlím, jestli to třeba někdo nevidí, a co si o tom asi říkají. Jasmín jsem si vylisoval a pak ho daroval své sestře. 

Sousedi mají takový ten sud na dešťovou vodu a jednou v něm plaval tento suprový plameňák. Neobyčejně mi to zlepšilo den. 

Vím, že jsem sem už dával několik fotek těchto srdcí, co je někdo vylepil na zastávkách v Olomouci, ale asi se toho nikdy nenabažím. Navíc tam vydržely mnohem déle, než bych čekal. 

Doma nám vykvetl amarylis a byl zdrojem krásy a krásných fotografií po celý týden. 

Další fotka stejného objektu (amarylisu) akorát v jiný den a dobu. V poledne vrhal tento krásný surrealní stín.

Narozeniny jsem měl sice poslední květnový den, ale dárek mi přišel až v polovině června. Ale stálo to za to. Objednal jsem si z eBay strašně moc hudby, a ta hromádka, co mi pošťačka donesla, to jsem si prostě musel vyfotit. 

Fotka z vlaku. Mám k tomu i verš. Ehm. 

kakost je rudý jako krev
krutě dusí koleje

(ja vím, nerýmuje se to)

Tohle je vyšívaný obraz, který moje sestra jednou dostala od máminé kamarádky (taková ta teta, co vlasně není teta, znáte to), ale nikdy si ho nepověsila. Tak jsem ho pověsil já. A poslední dobou na něho v jistou denní dobu takhle krásně dopadá slunce. Musel jsem to vyfotit. Vypadá to, jako by tam byly obrazy dva. 

Tohle asi nejde moc dobře vidět, ale naše koupelna byla ráno zalitá zvláštním červeným světlem. Můj mobil dost mění barvy, takže to není patrné. No a to červené světlo máme proto, že naproti nám přes ulici natřeli dům na červeno. Vedle je žlutozelený dům, modrý dům, tmavozelený, oranžový a teď tam staví další, a ten je zatím tmavě šedý, ale to je snad jen izolace a předpokládám, že ho omítnou třeba fialově. 

Ráno máme v pokoji takhle krásné světlo. Toho dne jsem měl jít k zubaři a slíbil jsem své zubařce, že jí něco donesu nějaký obrázek, tak jsem tu ráno zběsile maloval. Je to taková veselá historka.

A tady je už hotový obrázek pro paní zubařku. Mimochodem, stále chodím ke své dětské zubařce, nějak se nezdá, že by se mě chtěla zbavit, a mě se upřímně taky moc nechce. 

nakreslil jsem taky jeden sestřičce z ordinace, to víte, aby jí to nebylo líto. 

Tahle fotka je ze dne, kdy jsem byl vyslán na misi do Hornbachu, abych tam koupil růžové floxy. Pak jsem je vezl autobusem (a tohle je fotka z autobusu, floxy mi sedí na kolenou a koukají z okna). Musím říct, že když takhle něco vezu, připadám si zajímavě. Lidi se na vás tak nějak víc dívají (což nemusí být dobře). Stejně jsem si připadal, když jsem jednou nesl v náručí dýni. A potom když jsem vezl obraz, ale to jsem dostal pokutu. Asi jsem byl zajímavý až moc. 

to jsou zas ty floxy 

To je naše drahá kočka Safira, spala takhle na mém batohu a vypadala úplně skvěle. Po několika dnech jsem jí ho musel vzít, protože ho pokrývaly centimetry chlupů. 

jenom taková malá uschlá věvička,co se mi hrozně líbila (a co vypadala jako hůl sv. Mikuláše)

Když jsem odcházel z brigády v prodejně výtvarných potřeb, tak na mě vyskočila taková paní a já si od ní za dobrovolnou cenu koupil tyhle veganské koláčky, a z nějakého důvodu mi to moc zlepšilo den, protože jsem byl hrozně vystresovaný a ta paní byla strašně super. 

Upozorňuji, že toto zátiší se vytvořilo samo! Vůbec jsem mu nepomáhal.

Nejsem moc příznivcem fotek, kde je vidět mobil/foťák, a pokud to jde, snažím se, aby vidět nebyl, ale tady to opravdu nešlo a byla tam tak skvělá hra světla a stínů... A všimněte si toho červeného pruhu dole, což vůbec nevím co je. 

Tahle fotka se mi líbí. A taky dokazuje, jaký jsem idiot, protože jsem do té básničky napsal chybu (ale nehledejte ji, jo?) 

cut off your hair
cut off your dreams
everything is better
than how it seems

Ten den pršelo. Byla to krása. Na pozadí červený dům, rudý jako krev. 

V našich domovních dveřím máme takovéto malinké prosklené okénko. Mám ho rád i přesto, že je jedno sklo prasklé a proto je nám v zimě zima. Nebo možná právě proto. (A teď tam visí jmelí)

vějíř ze světla

Květy, které jsem si připravoval na lisování. To mi připomíná, že je musím zkontrolovat. Snad nezplesnivěly. Chci je nalepit do jednoho deníku.

Tohle je miska, kterou mám za deset (nebo pět?)
korun z charity. Je prasklá, ale zvenčí vypadá jako leknín, což z tohoto pohledu není vidět. 

znovu kočička na skateboardu!!

toto je prosím kapesník. 

A toto je opět naše kočka. Přijde mi, že se tu tváří nějak vyděšeně. Netuším proč. 

 
Tohle byl super den (dnes používám nějak moc slovo super, to jsou ty vzácné dny bez depresí). Dal jsem si ledový čaj, hezky jsem si popovídal, viděl jsem duhu a pískově žluté mraky, a pak pršelo a já jsem na zastávce tančil na "Obsessions" od Mariny and the Diamonds, a našel jsem v tom texu něco, co jsem dřív neviděl. To je v podstatě definice dobrého dne.

 
 tuhle fotku mám rád. "Skrz modré zábradlí tančily ve větru bílé květiny."
 
Občas mi nějaké výjevy, které vidím, připomínají obrazy. Třeba tento. Loď na suchu. No není to kouzelné? 

Nakonec musím říct, že jsem překvapený. Kupodivu se mi tento fotodeník líbí. Kupodivu je v něm několik zajímavých fotek a příběhů. Ještě že jsem se nakonec rozhodl jej napsat. 
Snad se vám bude líbit!

sobota 1. července 2017

31 mořských pannen

Většina z vás nejspíš zná Inktober. Jedná se o jakousi kreativní výzvu, projekt, jehož cílem je vyvoření jedné tušové kresby každý den v říjnu. Podobných výzev nyní rychle přibývá. Jedna z nich se jmenuje Mermay, odehrává se v květnu a jejím cílem je kreslení mořských pannen v průběhu měsíce. Poprvé jsem o tomto projektu slyšel minulý rok, a nemohl jsem se dočkat, až si ho letos poprvé vyzkouším na vlastní kůži. Mám tyto výzvy rád, protože mě nutí napínat jak hranice kreativity tak produktivity, a na konci měsíce mám pěkný souvislý cyklus kreseb, na kterých je v ideálním případě vidět nějaké zlepšení nebo posun.

V tomto článku vám představím všech 31 mořských pannen, které jsem vytvořil. Rozhodl jsem se pracovat v tužce, což je pro mě možná trochu netypické, ale chtěl jsem se zase posunout o kus dál a věnovat více pozornosti detailům, což tužka umožňuje (musím ale říct, že mi barvy v průběhy tvorby zoufale chyběly). Taky jsem se pro každou mořskou pannu rozhodl vytvořit krástký příběh, nebo spíš popis jejich způsobu života a obživy. Takže jsem to v podstatě pojal docela velkoryse a úplně mě to pohltilo a docela i vyčerpalo (navíc jsem se hned v červenci půstil do další výzvy). Ale jsem na výsledek pyšný a právě proto se o něj s vámi chci podělit.
(a předem se omlouvám - je to opravdu dlouhý článek, tak si ho třeba rozdělte a čtěte postupně. Mě se to nechtělo dělit, přišlo by mi to pak nekompletní)

1. Mořská panna světélkující - Žijí ve velkých hloubkách, jejich těla jsou štíhlá a pokrytá tenkou sliznatou vrstvou, která je chrání před případnými předátory. Jejich vlasy a výrustky na ocasu jsou zakončeny drobnými útvary, ve kterých žijí fluorescentní bakterie, které vydávají slabé měkké světlo. Živí se drobnými organismy, které přilákají jejich světélkující těla.


2. Mořská panna saténová - Jsou snadno rozpoznatelné díky svým krásným, sytě barevným šupinám a průsvitným ploutvím připomínajících drahé látky. Tyto éterické bytosti jsou mírumilovné, žijí v malých skupinkách nebo osamoceně v teplých mořích poblíž rovníku.


3. Mořská panna ostroploutvá - Jedná se o početný druh obývající chladná severní moře. Jejich těla jsou kryta tvrdými šupinami připomínajícími kov, jejich ploutve jsou ostré a tuhé. Občas si do vlasů zaplétají stélky chaluh, jako součást maskování. Z mořských pannen jsou právě tyto nejrychlejší. V menších hejnech loví sardinky a jiné drobné ryby. 


4. Mořská panna korálová - Žijí v teplých mořích poblíž korálových útesů. Většinu času tráví blízko mořského dna, kde splývají s korálovými porosty. Části jejího těla koráli jen připomínají, jinde z něj naopak vyrůstají i skuteční koráli. Čím jsou starší, tím větší část těla koráli pokrývají.
  

5. Mořská panna řasnatá - Jako místa pro život si nejčastěji vybírají chaluhové lesy a porosty, které jim poskytují potřebnou ochranu před predátory a lovci. Většinu času se jen vznášejí ve vodě společně s chaluhami a čekají na drobné ryby a živočichy, které k nim přinese proud. Jak stárnou, na jejich telech mohou začít růst chaluhy, nebo jimi dokonce i prorůstat.


6. Mořská panna žabí - Mají toho více společného s žabami než s rybami. Jejich kůže je tlustá a měkká, pokrytá vrstvou slizu. Pokud tato vrsta vyschne, mořská panna umírá. Žijí samotářsky ve sladkovodních jezerech a tůních, obvykle ukazující pouze tvář. I když jsou schopny krátce přežít mimo vodu, opouštějí ji jen velmi nerady. Loví volavky a jiné vodní ptáky, ale také cokoli, co se jim připlete do cesty.


7. Mořská panna trnovitá - Tyto mořské panny jsou velmi impulsivní a často mezi sebou svádějí kruté boje. Stejně tvrdě dokáží potrestat i kohokoli, kdo by se opovážil je napadnout. Části jejich těl jsou kryty ostrými bodlinami, které mohou obsahovat jed. Mají ve zvyku žít dohromady s ježovkami, také si s nimi pokrývají nechráněné části těl jako součást jakéhosi živoucího brnění.


8. Mořská panna chaluhová - Tyto mořské panny mají uvnitř svých těl a buněk florofyl a díky tomu jsou schopné vyrábět energii ze slunečního světla a nepotřebují žádný další zdroj potravy. Prakticky nejsou schopné aktivního pohybu. Žijí v teplých mořích blízko hladiny, a často končí vyvrhnuty na pláži. I tam jsou schopné přežít, dokud je občas svlaží příliv.


9. Mořská panna medůzovitá - Jsou křehké a choulostivé, krásné a éterické bytosti žijící v teplejších mořích a oceánech. Jejich těla jsou světlá a měkká, obsahující balónovité orgány naplněné vzduchem, které jim umožňují ladně plout ve vodě. Obvykle nežijí příliš dlouho, příliv je často vyplaví na pláž, kde se rozbijí na skaliskách a uschnou na slunci. Také jsou častou potravou žraloků. Některé ve svých tělech vytváří toxiny, které je chrání před napadením.


10. Mořská panna perutýnová - Vynikají jasným červeno-oranžovým zbarvením s bílými pruhy. Toto zbarvení má varovat případné predátory před prudkým jedem, který se ukrývá v jejich ploutvích. Díky svému exotickému vzhledu jsou považovány za jedny z nejkrásnějších mořských pannen.


11. Mořská panna nejmenší - Tyto mořské panny jsou velmi malé, od několika milimerů do tří centimetrů. Jejich těla jsou článkovitá, průhledná a křehká. Díky svému vzhledu jsou snadno zaměňovány za plankton a jsou proto také častou potravou velryb. Některé z nich jsou schopné svá těla rozstvítit, poté se shromažďují do velkých skupin a společně tančí v nočním moři.


12. Mořská panna koníčkovitá - Mají velmi silný ocas, kterým obtáčejí korály a kameny, aby je podmořské proudy a bouře neodnesly pryč. Nejsou nejrychlejšími plavci, jsou však vytrvalé a jejich těla jsou kryta tvrdými kožními pláty. K pohybu jim slouží jediná ploutvička na zádech. 


13. Mořská panna mexická - Jsou také někdy nazývané mořské panny axolotlí, kvůli výrazné podobnosti s tímto živočichem. Jsou velice vzácné, žijí jen ve dvou jezerech v Mexiku. Zdá se, že nikdy nezestárnou a po celý život si ponechávají dětský vzhled. Říká se, že jsou to jedny z nejšťasnějších bytostí a někteří věří, že mohou darovat nekonečné štěstí těm, co se k nim chovají vlídně.


14. Mořská panna rejnokovitá - Jedná se o elegantní stvoření, která cestují dlouhé vzdálenosti pod vodou a zpívají přitom nadpozemské melodie, které prý dokáží toho, kdo je vyslechne až do konce, zbavit všeho smutku. Jejich široké ploutve připomínají křídla, díky čemuž tyto mořské panny vypadají jako by se vznášely. Díky tomu jsou přezdívány mořskými anděly. 


15. Mořská panna východní - někdy jsou také označovány jako Koi mořské panny Koi. Jsou to krásné bytosti žijící v Japonském moři. Jejich těla kryjí velké lesklé šupiny červených, oranžových, bílých a červených barev. Vzory, které tyto šupiny vytváří, jsou stejně jedinečné, jako otisky prstů. Podle pověsti byly tyto mořské panny tak okouzleny krásou gejš, že chtěly vypadat jako ony, a proto začaly sbírat ozdoby vyhozené do moře a oblékat se jako jejich lidské idoly. 


16. Mořská panna písečná - Tyto mořské panny jsou velmi stydlivé a většinu života tráví zahrabané v písku, kde se ukrývají před lidmi a zvířaty. Jejich pleť i vlasy jsou velmi světlé, pokryté vrstvami jemného písku. Jsou zcela slepé, ale namísto očí si na tvář přikládají kamínky, aby se cítily jako ostatní.


17. Mořská panna dračí - Jejich těla pokrývají výrůstky, které vypadají jako listy. Klidně plují a vznášejí se v teplejších vodách, potom vypadají jako osamocená stélka chaluhy nebo trs řas. Jsou úzce příbuzné s mořskými pannami koníčkovitými, často žijí pospolu a navzájem se ochraňují.


18. Mořská panna narvalí - Žijí v chladných severních a arktických mořích, musejí často podstupovat dlouhé a náročné poutě za potravou ve skupinkách po třech až pěti. Nejvýraznějším poznávacím znamením je dlouhý roh, který jim vyrůstá ze středu čela. Používají jej však hlavně jako prostředek ke komunikaci a gestům. Obecně jsou to bytosti velmi mírné a oddané. Tvoří páry na celý život, a pokud jeden z nich zemře, zůstanou už navždy sami.


19. Mořská panna lávová - Své jméno získaly díky bizarnímu vzhledu svých těl, která jsou černá se zářivě oranžovými či žlutými útvary, což může připomínat lávu. Ve skutečnosti mají tyto bytosti velmi blízko k mořským šnekům, se kterými sdílí podobnou fyziologii. Nemohou skoro vůbec plavat a většinu času tráví na mořském dnu. Jasná barevnost jejich těl varuje před toxicitou a jedovatostí. Keříčkovité útvary na zádech jsou vnější žábry.


20. Mořská panna létavá - Tyto mořské panny mají silné ploutve připomínající tvarem i funkcí křídla, díky kterým mohou vyskočit z vody a poté na krátkou chvíli plachtit. To jim pomáhá uniknout jamékukoli nebezpečí, kterému jsou vystaveny.Jejich těla jsou kryta tvrdými stříbrnými šupinami jež se ve slunci třpytí barvami duhy. Také jejich křídla jsou průsvitná a vypadají jako barevné vitráže.


21. Mořská panna pancéřová - Těla těchto mořských pannen jsou kryta silným krunýřem, který nedokáží rozbít ani ty nejsilnější čelisti. přestože dokáží plavat, nejsou příliš rychlé a proto více času tráví na mořském dnu, kde hledají potravu. Jejich ruce a paže se v rámci evoluce přeměnily na mocná klepeta, která používají jak při obraně, tak pro otevírání škeblí.


22. Mořská panna chobotnatá - Tyto mořské panny jsou až neuvěřitelně flexibilní a ohebné. Jejich těla nemají žádné kosti, a tak se dokáží vměstnat téměř do jakéhokoli prostoru, ať je sebemenší. Dokáží se jak pomalu vznášet ve vodě, tak kráčet po mořském dně. Když je to potřeba, mohou se také pohybovat extrémně rychle za pomocí silných chapadel. Jejich kůže může měnit barvu v závislosti na okolním prostředí, a pokud jsou tyto mořské panny v ohrožení, mohou se stát téměř neviditelnými.


23. Mořská panna pávovitá - Jsou to další mořské panny příbuzné mořským šnekům. Mají měkká, modrobílá těla s množstvím zvláštních vějířovitých útvarů, které jim pomahájí při pohybu ve vodě a při změnách směru. Jasně modré zbarvení značí jejich jedovatost. V průběhu času přišli o své ulity a staly se tak zranitelnějšími, ale i pohyblivějími.


24. Mořská panna leknínová - Žijí v klidných tůních daleko od civilizace a většinu času tráví ukryté pod hladinou, nepozorované, jen s vlasy a dlaněmi nad vodou. Jsou napůl rostliny, jejich ruce se přeměnily na listy, vlasy na květy a stonky. Dokonce i ocas je vlastně silný kořen, kterým se mořská panna ukotvuje v zemi pro větší stabilitu a k čerpání živin.


25. Mořská panna sépiová - Žijí ve velkých hloubkách, kam se obyčejně nedostane denní světlo, a proto jsou jejich těla světlá až průhledná. To, co vypadá jako obličej, je vlastně sofistikovaná kamufláž. Jediné skutečné jsou oči, zbytek je jen kresba na kůži. Opravdová ústa se ukrývají na vrcholku hlavy za prstencem chapadélek, plná ostrých pilovitých zubů. Některé z nich dokáží svá těla rozzářit díky fuorescentním buňkám.


26. Mořská panna perlová - Tento druh mořských pannen je po narození velmi křehký a zranitelý, s bílými těly, která jsou tenounká a měkká. Potřebují si co nejrychleji najít a vytvořit brnění z odhozených mušlí a ulit, jinak nepřežijí. Poté se zahrabou do písčitého mořského dna, jenom s hlavou na povrchu, která vypadá jako perla uvnitř mušle. Chytají drobné rybky a vodní tvory, kteří se přiblíží.


27. Mořská panna bažinná - Tyto mořské panny obývají bažiny a jezera Asie, obvykle ty s bahnitou vodou a množstvím vodních rostlin, kde se mohou dobře skrýt. Jsou velice inteligentní a budují si vlastní města pod hladinou vody. Jejich těla jsou štíhlá s kůží která připomíná žabí, která musí stále zůstat vlhká. Živí se pouze květy lotosu.


28. Mořská panna plíživá - Tento druh mořských pannen je agresivní a nebezpečný. Žijí v těch nejhlubších částech moře, kde není žádné světlo. Mají velké oči připomínající perly, které stříbrně svítí s díky kterým dokáží i v této temnotě obstojně vidět. Díky této výhodě jsou schopné ulovit téměř cokoli. Tito tiší zabijáci disponují ostrými drápy a zuby, mohou si záměrně vykloubit dolní čelist a rozevřít tak úsa do nesmírných rozměrů. Jsou to jedny z mála mořských pannen známé lovením lidí a kanibalismem.


29. Mořská panna podivná - Jedná se o jedny z nejzáhadnějších druhů mořských pannen i mořských živočichů vůbec. Říká se jim i kamenné nebo sasankové. Nejsou známé žádné informace o jejich původu, vývoji, nebo způsobu života. Jediné, co je známé, je, že na počátku své existence se jedná jen o neživé kamení, ale jakmile je začnou pokrývat a prorůstat nejrůznější koráli, sasanky, hvězdice a jiní živočichové, stanou se živými a začnou myslet a jednat. Nikdo však neví, proč a jak se to děje. Zajímavé je, že součástí těl těchto mořských pannen je vždy alespoň jeden kus z prastaré sochy nebo plastiky.


30. Mořská panna ďábelská - Tyto mořské panny toho mají mnoho společného s mořskými pannami plíživými, ale je tu několik rozdílů. Tento druh je zcela slepý, jejich oči přestaly být potřebné a přerostly vrstvou kůže. Z jejich hlavy vyrůstá zvláštní světélkující úvar, který k nim láká kořist. Jejich silná těla jsou plná měchýřovitých orgánů, které je nadnáší.


31. Mořská panna měchýřovitá - Těla těchto bytostí jsou křehká a měkká a velmi podobná medůzám a měchýřovkám. Na hlavě mají výrazný fialovomodrý útvar, který je naplněný lehkými plyny, které ji nadnáší. Tento orgán vždy pluje nad hladinou a zbytek těla je ukrytý pod ní. Chapadla, která visí ve vodě, jsou plná paralyzujícího jedu. Pokud se do nich něco zachytí, stane se z toho potrava. I přes tuto hrozivou zbraň jsou bezbranné proti mořským bouřím, které je snadno roztrhají na kusy. I samotné kusy však mohou přežít a dorůst v novou mořskou pannu, protože se nejdná o jednu bytost, ale o kolonii mnoha miniaturních organismů.



Uf, tak to je vše. Napsat tento článek mi trvalo celý den, tak doufám že jeho čtením nestrávíte stejnou dobu!